V roce 1983 se na tajné schůzce sešli zástupci Itálie, Německa, Francie, Spojeného království a Španělska, aby stanovili parametry budoucího evropského stíhacího letounu FEFA.
Jako hlavní požadavky byly ustanoveny dva důležité parametry. Schopnost vzletu a přistání na krátké dráze a schopnost boje na vzdálenost bez vizuálního kontaktu.
Francie trvala také na schopnosti letadla operovat z letadlových lodí, ale s partnery se nedohodla a z projektu odstoupila v roce 1985.
První prototyp DA.1 vzlétl z bavorského letiště 27. března 1994.
Pro zalétání bylo vyroveno 7 prototypů. Testy proběhly úspěšně a požadovaných parametrů bylo dosaženo. Během testovacích letů došlo také k jedné nehodě, kdy se posádka po poruše motorů musela katapultovat.
Letadlo dostalo jméno Eurofighter Typhoon během slavnostního ceremoniálu na leteckém veletrhu ve Farnborough dne 2. září 1998.
Na názvu letadla symbolizující sílu se shodly všechny zůčastněné země. V kódovém označení NATO mají tato letadla volací znak EF-2000.
Stíhač s delta křídle má výborný vztlak adíky "kachním" křídlům i mimořádnou manévrovatelnost.
Konstrukce draku letadla sestává z 82% ze supermoderních kompozitních materiálů což snížilo hmotnost oproti konkurenčním strojům o 15%.
Sériová výroba stále probíhá a je rozdělena mezi partnerské země podle schématu: levé křídlo - Itálie, pravé křídlo - Španělsko, přední a zadní část trupu - Spojené království, centrální část trupu - Německo.
Zajímavou výbavou je pulzní radar Captor-M, který je shopen vyhledat cíl na vzdálenost ař 185 km. Spoječně se systémem PIRATE umí sledovat najednou až 200 cílů.
Jelikož Je Eurofighter považovám za mimořádně kvalitní letadlo, tak zájem o nákup projevilo mnoho zemí i mino Evropu. Současní uživatelé Typhoonu jsou Itálie, Kuvajt, Německo, Omán, Rakousko, Saúdská Arábie, Spojené království, Španělsko a brzy přibude Egypt, Indonésie a Turecko.
