Víte, že:
- V roce 1933 Říšské ministerstvo letectví vypsalo soutěž na vývoj bombardovacího letadla pod názvem "Schnellbomber", které mělo být stejně rychlé jako útočící stíhačky.
- Ve všech dokumentech se o novém stroji hovořilo jako o letadle se speciální výbavou, aby před světem zůstal ukryt jeho skutečný účel.
- Pro dosažení (v té době) vysokých rychlostí byl trup navržen jako lehká celokovová konstrukce štíhlého aerodynamického tvaru, díky kterému se letadlu přezdívalo "tužka".
- Výroba prototypu započala v dubnu 1934 a již za pohých 6 měsíců byl bombardér připravem k prvnímu letu.
- Testovací pilot Egon Fath vykonal celou řadu letů avšak stoj stále nebyl připraven. Konstrukce vyžadovala celou řadu úprav a vylepšení.
- Ke konečnému zalétání došlo až v roce 1937.
- Vedle vojenské verze vznikla i civilní pro potřeby letecké společnosti Lufthansa jako speciál pro přepravu 6 osob a pošty. Lufthansa však tyto stroje pro nedostatek místa v úzkém trupu odmítla.
- V mnoha verzích bylo do roku 1940 vyrobeno asi 2 139 kusů a tak spolu s bombardéry Heinkel tvořily páteř německého bombardovacího letectva.
- Několik desítek kusů bylo vyrobeno v licenci také v Jugoslávii. V roce 1938 dodávky německých motorů vázly a tak se jugoslávská továrna obrátila na francouzského výrobce Gnome et Rhone. Motor ale nedosahoval slibovaného výkonu ani kvality.
- Dornier DO 17 se účastnil prakticky všech německých válečných operací. Během bitvy o Británii se již plně projevilo zastarávání stroje, který nebyl vybaven na střetnutí s moderními britskými stíhačkami.
- Spíše zoufalým pokusem než účinnou zbraňí byl instalovaný plamenomet ovládaný zadním střelcem k ničení nepřátelských stíhačů. Směs dusíku, vodíku a oleje hnaná turbínou přes výstupní trysku měla pronásledující letadlo spálit na popel. V operačních výškách nebylo dostatek kyslíku a z trysky vycházel pouze proud oleje, který mohl nepřátelskému letadlo maximálně ušpinit čelní sklo.
Technické parametry:
- rozměry: rozpětí křídel 18 m, délka 15,8 m, výška 4,55 m
- hmotnost prázdná 5 209 kg, vzletová hmotnost 8 850 kg
- pohonná jednotka 2 x hvězdicový motor BMW Bramo 323P Fanfir každý o výkonu 750 kW
- cestovní rychlost 360 km/h
- maximální rychlost 425 km/h
- stoupavost 5,02 m/s
- maximální letová hladina 8 200 m
- objem palivových nádrží 1 540 l
- bojový dolet 1 160 km
- výzbroj 6x kulomet MG 15 ráže 7,92 mm + 1 000 kg leteckých pum
- posádka 4
Ze vzpomínek člena posádky Dornnier DO 17 Hanse Brauna:
„Byla to naše poslední mise nad Sovětským svazem. Bylo to v červenci 1941. Naše cíle byly železniční uzly a mosty u Smolenska. Bylo to ráno a nebe bylo jasné. Letěli jsme ve výšce asi 4 000 metrů a viděli jsme několik sovětských stíhaček pod námi. Byly to I-16 a I-153, staré a pomalé letouny, které nemohly konkurovat našim Bf 109 a Bf 110. Náš velitel, Major Müller, nám nařídil, abychom pokračovali v naší misi a ignorovali je. Ale jeden z nich se odvážil a zaútočil na nás zepředu. Náš přední střelec zahájil palbu a snažil se ho sestřelit. Ale I-16 byl překvapivě obratný a vyhnul se našim střelám. Pak se dostal velmi blízko k nám a vypálil dávku do našeho trupu. Zasáhl palivovou nádrž, které ihned začala hořet. Pilot, Oberleutnant Schneider, ztratil kontrolu nad letadlem. Padali jsme k zemi. Snažili jsme se vyskočit padákem, ale bylo to příliš pozdě. Letadlo se zřítilo do lesa a my s ním. Přežil jsem jen zázrakem, ještě nebyl můj čas.“
Návod na sestavení