Německý lehký tank Panzerkampfwagen II Ausf. F. COBI 2597 - World War II 1:28

Víte, že:

• Panzerkampfwagen II byl v roce 1934 vyvinut jako cvičný a průzkumný tank, jehož úkolem bylo vyplnit mezeru ve zbrojním arzenálu Německa až do příchodu modernějších a výkonnějších strojů Pz III a Pz IV.
• Podplukovník Heinz Guderian odpovědný za vyzbrojení německých tankových jednotek a generál Lutz si uvědomovali, že průmysl nemá s výrobou těžších obrněnců zkušenosti a právě PZ II dobře posloužil pro sběr zkušeností s jejich výrobou i nasazením.
• Soutěže na dodávky lehkých tanků se účastnily společnosti Krupp, MAN a Henschel. V následujících armádních testech byl nejúspěšnější prototyp MAN, který byl následně osazen pancéřovanou kabinou a věží dodanou firmou Daimler-Benz.
• Po dalších testech byl lehký tank společnosti MAN schválen pro sériovou výrobu.
• V letech 1935 až 1943 bylo celkem v rúzných verzích vyrobeno 1 856 ks.
• Interiér tanku byl poměrně stísněný, což posádce ztěžovalo jak nabíjení kanonu, tak kulometu.
• Zvláštností bylo uložení motoru vzadu a převodovky vpředu. Přenos výkonu motoru zajišťovala hřídel, která vedla po pravé vnitřní stěně prostoru pro posádku.
• Komunikaci mezi posádkou zajišťovala trubice vyústěná na místě řidiče a velitele tanku.
• Hlavní výhodou tanku neměla být palebná síla, nebo pancéřování, ale rychlost. Tomu byl přizpůsoben i kanon, který neměl stabilizátor a tak bylo nutné před každým výstřelem zastavit.

Technické parametry:

• rozměry: délka 4,81 m, šířka 2,22 m, výška 1,99 m
• hmotnost 9 500 kg
• pancéřování 5-35 mm
• pohonná jednotka benzínový motor Maybach HL 62 TR o výkonu 103 kW
• maximální rychlost na silnici 40 km/h
• maximální rychlost v terénu 12-15 km/h
• počet rychlostí 6 vpřed + 1 vzad
• dojezd 190 km na silnici, nebo 126 km v terénu
• objem palivových nádrží 170 l
• brodivost 0,92 m
• posádka 3
• hlavní zbraň kanon KwK 30 ráže 20mm
• sekundární zbraň kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

Ze vzpomínek velitele tanku Hanse von Lucka:

,,Moje první válečná zkušenost na východní frontě dopadla vskutku neslavně. Když jsme se v předvečer 22. června 1941 řadili na ruských hranicích do útočných skupin, vyvolával velitel naše jména a určil místo kde jsme  měli v bojové pohotovosti čekat na rozkaz k útoku. Řidič našeho tanku byl tak nervózní, že při pojíždění na určenou pozici najel pravým pásem na podmáčený břeh potoka. Když si svou chybu uvědomil, bylo už pozdě. Náš stroj se s pomalou elegancí sunul z hrany břehu dolů, aby se s velkým žblunknutím definitivně usadil věží dolů v bahně potoka, který snad ani neměl jméno."